Největším zážitkem měsíce března se stalo přivítání jara. Při úklidu zahrady jsme si z klacků, které jsme posbírali při úklidu zahrady a ze slámy, kterou jsme měli napěchované pytle při zimním klouzání, vyrobili Moranu. V úterý 21. března jsme se hned po osmé hodině sešli ve třídě na koberci, protože Krtečkům přišel dopis! V něm nás Jaro zvalo na výlet se schovávanou. Abychom nesešli z cesty připojilo i orientační body výpravy. Paní učitelky naplnily batohy svačinami a hurá na cestu :-)
Prošli jsme kolem Atmosu a pokračovali ke Skupovně. Za Skupovnou na kraji pole jsme usedli na pláštěnky k pikniku. V přírodě chutná nejvíce, rohlíky s pomazánkou v dětech zmizely natotata. Nastal i správný okamžik. Děti dostaly kartu se schovávanou od Jara. Měly za úkol po cestě sledovat, zda objeví všechny kamarády Jara – sedmikrásku, žížalu, mravence, šneka, včelu, rozkvetlou větvičku, louži, jakéhokoliv ptáka a samozřejmě slunce. Cestou k lesu jsme si prohlédli kazatelnu pro myslivce. V lese jsme překonávali nástrahy přírody. Překračovali spadané větve, vyhýbali se velkým loužím v rozježděné cestě od lesní techniky a přešli přes kamennou cestu, po které původně vedly koleje do Plzně. Do toho nám celou cestu prozpěvovali jarní serenády ptáci. Velkým překvapením pro děti bylo, když jsme nakonec došli k silnici, která byla přímo nad kempem na Závrtku. Co je to slyšet? Řeka Berounka. Bohužel času nám už moc nezbývalo, a proto šla Morenu do řeky hodit jen paní učitelka Renata. My jsme si zatím dali na posilněnou před výstupem kopce sladké jablko. Po zdolání posledního převýšení čekalo děti poslední překvapení. Na odpočívadle nad Závrtkem na ně na stole čekala malá rozzářená „sluníčka“ v podobě jo-ja.
Tváře malých turistů se rozzářily nejen díky sluníčkům, která neustále jezdila dolů – nahoru, ale i díky tomu, že už jsme viděli žlutou budovu naší školky. Možná, že byste čekali ve tvářích dětí únavu, ale malý sladký doping udělal své. Byli i tací, kteří se ke školce rozběhli!
Těšíme se na teplé dny a na další turistické výlety. Při putování jsme nejenom protáhli nohy, ale pokochali oči, procvičili uši, hmatem jsme podráždili mravence. Zjistili jsme, že chuťové pohárky na vzduchu nejsou tak rozmazlené a hlavně jsme si dobře „pokecali“. :-)
—————
