V pondělí 3. června jsme ve školce oslavili den dětí. Zpočátku to vypadalo na nepříliš veselou oslavu, protože po chodbách znělo: "Hoří, hoří, hořííííí!" Na nic jsme nečekali a bez přezutí, bez úklidu hraček a bez našich plyšáků jsme vyrazili únikovým schodištěm na zahradu. Tam jsme se pořádně spočítali a zavolali hasiče. Než jsme napočítali do třiceti, slyšeli jsme hasičské houkání a zanedlouho po něm viděli i dvě hasičská auta, která nás mířila zachránit. Z nich vyskočilo spoustu hasičů v uniformách, přilbách. Vedoucí zásahu se nás ptal, zda jsme všichni, kde hoří a jestli nám někdo nechybí. K velkému zděšení jsme zjistili, že nám chybí paní školnice. Dříve než jsme mohli začít panikařit, vyšel ze školky hasič a měl paní školnici na zádech. To byla panečku záchrana se vším všudy. Jeden z hasičů nám řekl, že našel ve sklepě malý ohýnek a ten je již zdárně uhašen. Všem se ulevilo, že je školka v pořádku. A když už hasiči přijeli, rovnou nám navrhli, že si s námi pohrají na naší zahradě. Než jsme se přezuli z bačkorek do bot, měli hasiči připravenou spoustu hasičských obleků na vyzkoušení, otevřená všechna možná dvířka v autech a také ruční stříkačky. Ještě před tím, než jsme si mohli vše prohlédnout a vyzkoušet, se k nám z obrovské výšky spustili po laně dva hasiči. A představte si, oni jeli hlavou dolů... úplně se nám zatajil dech a dost se nám ulevilo, že zvládli zastavit dříve,než se jejich přilba dotkla země. Následovalo už prohlížení aut ze všech možných stran a úhlů, mohli jsme si zkusit sednout do kabiny, pozorovat výsuvný žebřík, hasili jsme ohýnek ručními stříkačkami, dělali ze sebe hasičské modelky a užívali si přítomnost hasičů plnými doušky. Po vystřídání všech dětí u všeho, co nám hasiči nabídli, následovalo překvapení největší. Pomocí speciálního stroje nám hasiči připravili mýdlovou pěnu, ve které jsme řádili co to šlo. Moc se nám líbilo běhat v pěně jen tak bosky, hrát si na schovávanou, křičet jako tygři. Naše řádní v pěně dokonce vylákalo ven i naše sousedy z DPS, kteří s nadšením sledovali naši radost. Protože ale každý sranda jednou končí, museli jsme se odpěnit. S tím nám velice ochotně pomáhaly paní školnice s paní kuchařkou. Po důkladném očištění jsme zjistili, že pěna sama zmizela. Asi si šla odpočinout stejně jako my... Moc děkujeme hasičům z Chrástu i Plzně za nádherné dopoledne plné zážitků.
—————
