Věříme, že každý den vám děti doma vyprávějí, co všechno se ve školce stalo. Kdo si s kým hrál, kdo s kým začal kamarádit, kdo nechtěl půjčit hračky, kdo jim pomáhal s úklidem, kdo už jí sám u oběda celým příborem a čím dobrým si zaplnily ve školce bříško. Usmíváte se? Nedivíme se, ve školce se toho během dne stane tolik, že si to ani nelze všechno zapamatovat, natož vyprávět.
A jak to bylo v listopadu? Navštívili jsme společně, celá školka, plzeňské divadlo Alfa. Pohádka „Jak si Méďa hledal kamaráda“ byla úžasná a pobavila i nás učitelky. Některé děti byly ten den v divadle poprvé. O to víc nás těší, že právě mateřská školy jim mohla něco takového umožnit. Návštěva divadla je skvělá příležitost pro pozorování dětí. My učitelky máme možnost sledovat děti, zda se dokáží orientovat v cizím prostoru, zda vydrží sedět, zda udrží pozornost, zda mají základy společenského chování. Nakonec, i zda jsou schopny si příběh zapamatovat a převyprávět.
Druhou návštěvou, kterou podnikla tentokrát jen naše třída, bylo setkání se seniory v DPS. Co tomu ale předcházelo? Začalo to tím, že se poslední říjnový den ve třídě objevila dýně. Z ní se postupně vyklubala dýně Otýlie, která zpočátku plakala, ale děti jí zachránily. Společnými silami a vztahy mezi sebou jí dokázaly vykouzlit úsměv na tváři. Každý plod, který na zahradě vyroste, je potřeba řádně zpracovat. Proto jsme se pustili do vaření dýňového kompotu. Pracovní postup vám detailně popisovat nebudeme, ten vám mohou říci děti samy. Děti parcovaly a obstaraly i finální úpravu. Naplnily zavařovací skleničky, polepily je křestními jmény našich sousedů, přidaly obrázek krtečka a mohli jsme vyrazit na návštěvu. Babičkám a dědečkům jsme zazpívali píseň „Dýně Olívie“, při písni „Mám tě rád“ jsme každého obejmuli a pohladili. Na závěr při předávání kompotu jsme jim odříkali naši básničku k obědu a vše zakončili říkankou „Vařila myšička kašičku“. Přáli bychom vám vidět rozzářené tváře seniorů. Koho z nich asi naposledy někdo obejmul a pohladil? Je krásné vidět ty dva protipóly vedle sebe. Malí, kteří mají teprve všechno před sebou a ti, kterým se jejich život nesmazatelně vepsal do tváří.
—————
